VLK SLIBOVAL A JE TO TADY.....

Trošku si zaspamuju na svém vlastním blogu. Vy co jste si přáli zazít trošku nevšední party Bounce!Bounce! okořeněnou o účast Hiffiho a Jacoba ze Skyline se určitě v pondělí vydejte do Mlékojed u Phy, kde tohle spojení chystá nefalšovanou beach party. Takže drinky, opálený holky v bikinách, písek, voda no co víc si přát!

Days will never be the same...Veveří 2010

Půl páte odpoledne a pořád vedro k zbláznění. Stánky s chlazenýn pitím obsazeny davy lidí. Sakra! No nic, jdem na drink do backstage. Natočení jednoho piva cca.15 minut a Cuba Libre taky nevedou, to je k posrání fakt! Začínají Sunz. Pařák nepařák, žízeň nežízeň, ještě máme tu vodku, tak jdeme do kotle. Po jedný písničce všichni spocení jak vrata od chlíva. Ser to pes, Sunz jsem viděla naposled na RFP tak jdem pařit. "Jestli chcete tyhle uši, tak vyhlašuji soutěž! Pokud mi tady na pódiu přistane nějaká součást dámského spodního prádla, jsou vaše!" hecuje Kay dav, s plyšovými uši v ruce! "Hoď tam tanga!" Oukej, pozor hážu! A Kay fantasticky chytá. Jiří se směje a kroutí hlavou. "Já vám zapomněl říct, že tohle funguje jako burza, kdo přihodí víc, ten vyhráva!" asi se šéfovi ty naše tanga nelíbily. Dvě třetiny setu Sunz za náma a já mám pocit, že pokud do sebe nenaliju aspoň trochu jakýkoliv tekutiny umřu. Pamu záchrana! Donesl kelímek plnej ledu a vodky s džusem. Jedeme dál. Slunce se pomalu schovává za konstrukci hlavní stage a s ním pomalu mizí i Sunz z pódia. "Tohle je poslední věc!" Ale kecy! Stejně ještě přidaj Keith Avenue 9.pm. Jak jsem řekla. A konec zvonec. Stačilo! Rychle do stínu a konečně pro pivo. Není kam spěchat Fixa ještě zvučí. "Bav se se mnou!" škemrá Koloušek. "Ale dyť já se s tebou bavím!" "Mě to fakt mrzí!" "Hele nebudem se o tom bavit, a už to nikdy nedělej!" Zkrat! Potřebuju panáka. Vodka, Jäger, pozdravit Bosse a aspoň na chvíli mrknout na Fixu. Šlape jim to jako vždycky. Stojíme pod Mejlou, kterej má opět svou kytaru proklatě nízko. Úsměvný pohled jakože "dík, že jste přišli" a já zas musím pro pivo. Než ho stihla slečna natočit, Fixa končí. To je fakt průser ta pípa. Davi zve na panáka, Mejla na dalšího a ještě jeden s dvojčaty. Uffff to není dobrý. V ten moment mi měl někdo sebrat mobil. Alko krize.V podnapilém a sentimentálním stavu psát upřímny smsky není dobrý. "Jdeme na Wohnouty!" "Néééé já chci jít na hrad!" "Na hrad půjdem potom." Pffff nikdo nechápe, že se potřebuju projít a trochu provětrat hlavu. No nic tak jdem na Wohlé. Ty brďo ten kabel vypadá zajímavě. Nasazuju ho kolem krku a jeden konec mi slouží jako mikrofón, druhej jako kejtra. "Ty si fakt debil!" pokřikují na mě s výtlemem na tváři ostatní. I don´t care! Potřebuju se zabavit nebo mi praskne hlava. Wohnouti super. Pobrukuju s ostatníma urývky textů, který znám. Nálada lepší, ale stejně si ty myšlenky v hlavě dělaj co chcou. Wohlý konec a jde se zase na drink. Ach ten telefon. Vezměte mi ho někdo nebo pojďte na hrad! Nikdo?! Oukej. Drink, drink drink. Přežiju Supporty a pak konečně Horkýže Slíže a Veveříííí my vás l´ubimeeee heeeeeeeeeeeej!!! Miluju Horkýže. Kuko je můj hero a ala Rocky Balboa zas prostě nemá chybu. Majko nade mnou skáče, háže svým červeným kohoutem do rytmu a já se zas úžasně bavím. Sice sama ale bavím. Hodina jejich vystoupení uběhne jako nic. Škoda, klidně bych si další hoďku místo Kryštofů dala. Kompenzuju to jinak. "Ty prosím tě já tě znám, ty si z těch Pytlix že?" promluví na mě úplně cizí slečna. "No jo jsem, pročpak?" "No mě jen hrozně zajímá co vy jste vlastně zač?" zeptá se a já ji odvykládám skoro celou hiearchii Pytlix. Někdo by si možná řekl lehká alkoholová vypočítavost možná čistý zájem, každopádně je mi to dnešním večerem úplně fuk a tak se Štěpánkou a ještě jejím kamarádem Lukášem usedáme na lavičku k Majkovi a Jurkovi z HS. Majko zase v ráží a tak si povídám s Jurkem a hrozně mě baví ho poslouchat. Až je mi fakt líto že musí odjet. Tak snad příště dopovídáme. Nějak mi dochazí energie, kterou jsem asi celou vyčerpala na HS. Obhlížím bs kde mám zbytek. Víceméně se točí kolem kluků z Wohnout. Tak supr aspoň je mám pohromdě. "Teri, kdy nám jedou spoje domů?" "Já nevííííím, to jsem nezjišťovala." Aha supr co tedˇ? "V kolik teda pojedem?" "Nevííííím". Oukej tak zkusím násíli a aspoň se mrknem v kolik nám co jede. Tmavá alej kterou procházíme, hodně zajímavý místo. Já si jedu svoje: Another day is here and I am still alive...a někdo se přidá někdo ne. Docela fun cesta. Pár desítek metrů před koncem aleje vidíme v dálce bus. Najednou panika, šílenství a všichni se rozutekli k němu. Tak to bychom měli. Jsme v buse směr Brno. Teda aspoň centrum Brna. Ještě nevíme jestli stihnem rozjezd, ale to je ve finále jedno. Bavíme bus svýma pěveckýma vložkama až se divím, že řidič někde v půli cesty nezastavil a nevykop nás. Jsme na hlaváku, rychlá kontrola jestli všichni a klepeme na dveře od autobusu směr HUP, který se asi těsně před naším příjezdem rozhodl odjet a my jej přesně na setinu sekundy stihli zastavit. Asi měl možná radši odjet, jelikož singers party pokračuje v dalším rozjezdu. Ta naštěstí netrvá dlouho a za necelou čtvrt hodinu vysedáme na Lesnické. "Ciwe vy tu fakt nemáte žádný alkohol?" "Jo ještě by tu měl být někde ten Lemond!" Díky nechci. Skládáme se postupně kde je místo a usínáme. Mě to jen tak jednoduše nejde. Ikdyž to byl jeden z těch dalších ordinary festů něco mi pořád nedalo spát a nutilo mě přemýšlet. Ikdyž ono vlastně nebylo ani tak o čem. Příště tu svoji sentimentální náladu nechám doma, slibuji!

Go go Veveří go...

A je to tady! Konečně se dnes dostanu na tolik toužený letní český festival České hrady. Ikdyž tohle jsou vlastně sourozenci Českých hradů tzv. Moravské hrady. Jejich druhá zastávka hrad Veveří asi 6km od Brna. To by bylo aby nebylo. A hlavně už bylo na čase. Sunzsbťák jak vyšitej. Jen teda musím opatrně, jelikož já a hrady všeobecně, to moc nejde dohromady. Takže si pro dnešní den zakazuji lozit kamkoliv ze svahu, či do svahu a podobně. Poslední karambol na Špilasu zdobí mou ruku do teď. Snad mě mí sparingové uhlídaj. Tak tedy hurááááá na Veveří!

Trutnov fail

Dneska je den D, den D, který se bohužel pro mě nekoná. To je přesně to když se člověk na něco tak těší. Ano dneska v tuhle hodinu jsem měla dávno sedět ve vlaku a uhánět směr Trutnov open air na kterém dnes vystupují Manic Street Preachers. Tolik let čekám až je do česka někdo přitáhne a když konečně dorazí tak já na nich budu chybět. Když ony ty festivaly nejsou jen o kapelách, ale i o lidech se kterými hodláte festival strávit. A o to víc to platí o Trutnovu kde krom Manics není nic šálek mýho čaje a trávit den na bojiští s poloindiány a máníčkami, usrkávat někde po stromem pivo, čekat až začnou konečně hrát MSP a pak zase jet přes celou republiku domů. Sorry ale na tohle jsem fakt asi velký máslo. No nic tak snad v těchto končinách nehrají Manics naposled. I tak mě, ale dnešní Trutnov fail bude sakra mrzet!

Grape festival

Grape festival v Piešťanech jsem původně vůbec neplánovala a jak je ve zvyku, tak takové akce dopadnou vždycky výtečně. Grape tohle pravidlo potvrdil. Počasí hlásili na celý víkend tropické, z čehož jsem měla trochu obavy, jelikož vyprahnutá runway a obrovská letištní plocha kde není ani kousek stínu viz. areál trenčínského letiště a na něm konaný festival Pohoda, nic pro mě. Naštěstí to v Piešťanech nebylo tak "tragické". Sama jsem byla překvapena, že areál je docela maličký, ale příjemný. Trochu na mě dýchla atmosféra Planet festivalu pořádaným agenturou D smack U rok zpátky. Dorazili jsme tak právě včas na jeden z prvních taháků Grape festivalu, dívčí duo Robots in Disguise. U nás známé a velmi oblíbené dámy uměly pěkně rozparádit i slovenské publikum. Líbilo se mi na nich, že mě nenechaly ani vteřinu se nudit. Takže robotci příště určitě jo.
Jeden z hlavních důvodů proč jsem se vlastně rozhodla nakonec navštívít tento festival byl prostý a to ten, že zde měli vystupovat mí čím dál tím víc milování THE SUBWAYS. Tahle anglická trojka má v sobě takové množství energie, že by strčili do kapsy Dukovany i s Temelínem a ještě by určitě něco zbylo. Jejich vystoupení na Grape festivalu byl pro mě zatím asi nejsilnější zážitek. Možná i proto že publikum téměr postrádalo bezhlavě a tupě pogující jedince, naprosto skvělě reagovalo na kapelu a za zmínku také určitě stojí samotný začátek, ještě než kapela vstoupila na podium, kdy dav sborově zpíval asi nejznámější song od The Subways, Rock´n´Roll Queen. Už jakoby tohle značilo, že půjde o fantasticý zážitek. Lidé plni euforie si neagresivně uživali každý tón, který kapela ze svých nástrojů vypustila. Každou písní energie gradovala víc a víc. Takový koncert by moh klidně trvat pět hodin a člověka to neunaví. "You are the sun, you are the only one...be my little rock´n´roll queen" a konec. Tak příště a snad brzy.
Ve vzduchu kromě potu a alkoholu byl také cítit děšť a vítr se nebezpečně zvedal. V dálce křižovaly oblohu blesky. "Snad nás to obejde!" mávli jsme nad tím rukou a přesunuli se na Skyline na 2nd stage, do velkokapacitního stanu. Jedna z nejlepších klubových kapel v ČR asi u našich východních sousedů není moc populární, jelikož si nedokážů vysvětlit tu absenci davu, který se většinou na koncertech Skyline tlačí co nejvíce dopředu, ještě před samotným začátkem vystoupení. Skromný počet festivalů, které letošní léto Skyline navštívili, jsou na úkor kvality. Myšleno v tom pozitivním slova smyslu. Zpěvačka Marka Rybin se zdokonaluje snad každým koncertem, nebo jí možná více než prospívá čerstvá role maminky, těžko říct, každopádně na Grape předvedla s celou kapelou bezchybnou show, kterou bohužel pár písní před koncem museli pořadatelé ukončit, jelikož bouřka se rozhodla nás neobejít. Pánové ze security hnali dav (který se na Skln nakonec přece jen vytvořil) pryč z obrovského stanu do deště. Snad ponaučeni z loňské tragédie na festivalu Pohoda, svou práci vzali opravdu zodpovědně a během pár minut nebylo ve stanu ani živáčka. Všichni se rozutekli zkontrolovat své stanové příbytky. Bouřka trvala něco přes hodinu a areál festivalu po ni vypadal jako by ho přepadlo tak 5 rabujících jednotek velmi rychlého nasazení. Tu noc jsme usínali s nadějí, že pořadatelé druhý den festival nezruší.
A naštěstí se tak nestalo. Ráno nás přivítalo sluníčko a areál vypadal jakoby se v noci vůbec nic nestalo. Chtě nechtě ledová sprcha, nahodit festivalovou náladu, pivko do ruky a jde se na Night. Na electrorockový projekt bývalého člena táborských Sunshine, Amáka jsem byla víc než zvědavá. Až do Grape festivalu se mi dařilo "uspěšně" je vždy minout. Amu není typický frontman co by dokázal s publikem manipulovat jak s loutkama, i jeho zpěv zní jakoby se při něm sakra trápil, ipřesto na hudbě Night něco je. Něco, co člověka donutí poslouchat, uznale kývat hlavou a v duchu říkat: " Jo! Tohle je sakra dobrý!" Po Night pauza na drink, festivalová pohoda a na 2nd stage už zvučili LUS3. V česku pomalu, ale jistě lidem do podvědomí se vkrádající pražská formace, nedostala od pořadatelů zrovna nejlepší čas. Jejich vystoupením ve čtyři odpoledne otevírali program na 2nd stage a ještě k tomu se kryli s domácími "miláčky" Swan Bride na hlavním podiu. Naštěstí se počet těch pár lidí v publiku vůbec neodrazil na výkonu kapely. Naopak do toho tahle čtverka dala úplně všechno a musím uznale kývnout, že se jim to sakra povedlo. Jen tak dál!
Díky časovému skluzu na hlavním podiu jsme ještě stihli již zmiňované Swan Bride. Tady to bylo o něčem jiném. Skákající dav, zpívající spolu s kapelou jejich anglické texty navozoval sice skvělou festivalovou atmosféru, mě osobně však tahle parta zo Žiliny ničím nenadchla, ale ani neurazila. Dva songy stačí a nabíráme směr Havana stánek a get another drink. 2nd stage mezitím praskala ve švech následkem vystoupení dalsích slovenských oblíbenců kapele Para. Já původně němela vůbec tucha co nebo kdo to je, navíc podle programu měla Para hrát v pátek, ale kvůli bouřce se nakonec všechna vystoupení zrušila. Zajímalo mě na koho že se ty lidi tak hrnou? "To je Para, tady na Slovensku je strašně oblíbená, něco jak u nás Chinaski." poinformovala mě Terez. Aha tak to potom jo.Opět dvě písničky a stačí. Jdem si sednout. Část jde hájit první řady na Tata Bojs na hlavní stage, část si je dá raději hezky z povzdálí. Tatáči jsou profíci, kterým snad nejde nic vytknout. Basák Mardoša opět bavil publikum svými vtipnými připomínkami a basovými výskoky. Krom klasického setu přidali Tata Bojs cover od Depeche Mode a obecenstvo bylo nadmíru spokojeno. A co na to Midi Lidi? Ano, další český trumf na tomhle festivalu. Překvapili! Vzhledem k tomu že hráli ještě za světla, a na hlavní stage zrovna dohrávali svůj set Tata Bojs, jsem čekala na 2nd stage mnohem menší účast publika. Jakoby snad lidi co přišli na Paru, která hrála předtím vůbec neodešli. Tohle neinstrumentální trio obhájilo český prapor a na místní půdě sklidilo největší ovace za jejich cover Mekyho Žbirky. Škoda jen té docela ještě brzké hodiny. A co teď? Jo jasně, hlavní headliner Grape festivalu norští Royksopp. "Hele nebudem to hrotit někam dopředu že ne?". Jasně že ne. Udělali jsme si piknik uprostřed runwaye a Royksopp vnímali spíš audio než vizuálně. Ale jo asi to bylo dobrý. Dav vypadal spokojeně. Opět přesun na 2nd stage, "tak tady to ale sakra žije!", na podiu Rara Avis. Rock´n´roll, který moje uši zrovna potřebovali slyšet a tělo chtělo citít. Proč na tuhle partičku nechodím častěji? Rara Avis - palec nahoru. Od týhle party docela slušnej kopanec, co tedˇ? Kde se něco děje? Honem vybít tu nabitou energii. Hlavní stage Parov Stelar band. Rakouský projekt pohybující se někde mezi electrem, housem, breakbeatem a jazzem. Není to marný, docela slušná skákačka. "Pojďme na Southpaw!" "Neeee Southpaw jsou nuda!". No nic, nakonec jsem byla přemluvena. Tak jsem zvědavá co Southpaw předvedou. Naposledy mě bavili loni ve Francii na festivalu Europavox. A tady na Slovensku tomu nebylo jinak. Asi jim sedí lépe cizí bojiště, něž to domácí. Což si myslím, že je dobře. Takže od teď Southpaw kdekoliv v cizině určitě brát, a možná na ně změním názor i doma. Hlavní stage, Loonaloop, cca. minuta a dvacet vteřin, nee todle už dneska fakt nezvládnu, jdem radši udělat bordel do backstage a pak spát.
Tak asi takový byl mýma očima letošní první ročník festivalu Grape ve slovenských Piešťanech. Sečteno podtrženo, myslím že se narodil další ze skvělých festivalů, kterých je jak na Slovensku tak i u nás v Čechách sakra potřeba. Pořadatelům velký dík a hodně úspěchů a sil do dalších ročníku a o rok dovi!

WELCOME

Tak vás vítám na mém blogu. Snad mi to psaní tentokrát vydrží co nejdýl. A snad ty moje bláboly bude bavit i někoho číst.