Grape festival v Piešťanech jsem původně vůbec neplánovala a jak je ve zvyku, tak takové akce dopadnou vždycky výtečně. Grape tohle pravidlo potvrdil. Počasí hlásili na celý víkend tropické, z čehož jsem měla trochu obavy, jelikož vyprahnutá runway a obrovská letištní plocha kde není ani kousek stínu viz. areál trenčínského letiště a na něm konaný festival Pohoda, nic pro mě. Naštěstí to v Piešťanech nebylo tak "tragické". Sama jsem byla překvapena, že areál je docela maličký, ale příjemný. Trochu na mě dýchla atmosféra Planet festivalu pořádaným agenturou D smack U rok zpátky. Dorazili jsme tak právě včas na jeden z prvních taháků Grape festivalu, dívčí duo Robots in Disguise. U nás známé a velmi oblíbené dámy uměly pěkně rozparádit i slovenské publikum. Líbilo se mi na nich, že mě nenechaly ani vteřinu se nudit. Takže robotci příště určitě jo.
Jeden z hlavních důvodů proč jsem se vlastně rozhodla nakonec navštívít tento festival byl prostý a to ten, že zde měli vystupovat mí čím dál tím víc milování THE SUBWAYS. Tahle anglická trojka má v sobě takové množství energie, že by strčili do kapsy Dukovany i s Temelínem a ještě by určitě něco zbylo. Jejich vystoupení na Grape festivalu byl pro mě zatím asi nejsilnější zážitek. Možná i proto že publikum téměr postrádalo bezhlavě a tupě pogující jedince, naprosto skvělě reagovalo na kapelu a za zmínku také určitě stojí samotný začátek, ještě než kapela vstoupila na podium, kdy dav sborově zpíval asi nejznámější song od The Subways, Rock´n´Roll Queen. Už jakoby tohle značilo, že půjde o fantasticý zážitek. Lidé plni euforie si neagresivně uživali každý tón, který kapela ze svých nástrojů vypustila. Každou písní energie gradovala víc a víc. Takový koncert by moh klidně trvat pět hodin a člověka to neunaví. "You are the sun, you are the only one...be my little rock´n´roll queen" a konec. Tak příště a snad brzy.
Ve vzduchu kromě potu a alkoholu byl také cítit děšť a vítr se nebezpečně zvedal. V dálce křižovaly oblohu blesky. "Snad nás to obejde!" mávli jsme nad tím rukou a přesunuli se na Skyline na 2nd stage, do velkokapacitního stanu. Jedna z nejlepších klubových kapel v ČR asi u našich východních sousedů není moc populární, jelikož si nedokážů vysvětlit tu absenci davu, který se většinou na koncertech Skyline tlačí co nejvíce dopředu, ještě před samotným začátkem vystoupení. Skromný počet festivalů, které letošní léto Skyline navštívili, jsou na úkor kvality. Myšleno v tom pozitivním slova smyslu. Zpěvačka Marka Rybin se zdokonaluje snad každým koncertem, nebo jí možná více než prospívá čerstvá role maminky, těžko říct, každopádně na Grape předvedla s celou kapelou bezchybnou show, kterou bohužel pár písní před koncem museli pořadatelé ukončit, jelikož bouřka se rozhodla nás neobejít. Pánové ze security hnali dav (který se na Skln nakonec přece jen vytvořil) pryč z obrovského stanu do deště. Snad ponaučeni z loňské tragédie na festivalu Pohoda, svou práci vzali opravdu zodpovědně a během pár minut nebylo ve stanu ani živáčka. Všichni se rozutekli zkontrolovat své stanové příbytky. Bouřka trvala něco přes hodinu a areál festivalu po ni vypadal jako by ho přepadlo tak 5 rabujících jednotek velmi rychlého nasazení. Tu noc jsme usínali s nadějí, že pořadatelé druhý den festival nezruší.
A naštěstí se tak nestalo. Ráno nás přivítalo sluníčko a areál vypadal jakoby se v noci vůbec nic nestalo. Chtě nechtě ledová sprcha, nahodit festivalovou náladu, pivko do ruky a jde se na Night. Na electrorockový projekt bývalého člena táborských Sunshine, Amáka jsem byla víc než zvědavá. Až do Grape festivalu se mi dařilo "uspěšně" je vždy minout. Amu není typický frontman co by dokázal s publikem manipulovat jak s loutkama, i jeho zpěv zní jakoby se při něm sakra trápil, ipřesto na hudbě Night něco je. Něco, co člověka donutí poslouchat, uznale kývat hlavou a v duchu říkat: " Jo! Tohle je sakra dobrý!" Po Night pauza na drink, festivalová pohoda a na 2nd stage už zvučili LUS3. V česku pomalu, ale jistě lidem do podvědomí se vkrádající pražská formace, nedostala od pořadatelů zrovna nejlepší čas. Jejich vystoupením ve čtyři odpoledne otevírali program na 2nd stage a ještě k tomu se kryli s domácími "miláčky" Swan Bride na hlavním podiu. Naštěstí se počet těch pár lidí v publiku vůbec neodrazil na výkonu kapely. Naopak do toho tahle čtverka dala úplně všechno a musím uznale kývnout, že se jim to sakra povedlo. Jen tak dál!
Díky časovému skluzu na hlavním podiu jsme ještě stihli již zmiňované Swan Bride. Tady to bylo o něčem jiném. Skákající dav, zpívající spolu s kapelou jejich anglické texty navozoval sice skvělou festivalovou atmosféru, mě osobně však tahle parta zo Žiliny ničím nenadchla, ale ani neurazila. Dva songy stačí a nabíráme směr Havana stánek a get another drink. 2nd stage mezitím praskala ve švech následkem vystoupení dalsích slovenských oblíbenců kapele Para. Já původně němela vůbec tucha co nebo kdo to je, navíc podle programu měla Para hrát v pátek, ale kvůli bouřce se nakonec všechna vystoupení zrušila. Zajímalo mě na koho že se ty lidi tak hrnou? "To je Para, tady na Slovensku je strašně oblíbená, něco jak u nás Chinaski." poinformovala mě Terez. Aha tak to potom jo.Opět dvě písničky a stačí. Jdem si sednout. Část jde hájit první řady na Tata Bojs na hlavní stage, část si je dá raději hezky z povzdálí. Tatáči jsou profíci, kterým snad nejde nic vytknout. Basák Mardoša opět bavil publikum svými vtipnými připomínkami a basovými výskoky. Krom klasického setu přidali Tata Bojs cover od Depeche Mode a obecenstvo bylo nadmíru spokojeno. A co na to Midi Lidi? Ano, další český trumf na tomhle festivalu. Překvapili! Vzhledem k tomu že hráli ještě za světla, a na hlavní stage zrovna dohrávali svůj set Tata Bojs, jsem čekala na 2nd stage mnohem menší účast publika. Jakoby snad lidi co přišli na Paru, která hrála předtím vůbec neodešli. Tohle neinstrumentální trio obhájilo český prapor a na místní půdě sklidilo největší ovace za jejich cover Mekyho Žbirky. Škoda jen té docela ještě brzké hodiny. A co teď? Jo jasně, hlavní headliner Grape festivalu norští Royksopp. "Hele nebudem to hrotit někam dopředu že ne?". Jasně že ne. Udělali jsme si piknik uprostřed runwaye a Royksopp vnímali spíš audio než vizuálně. Ale jo asi to bylo dobrý. Dav vypadal spokojeně. Opět přesun na 2nd stage, "tak tady to ale sakra žije!", na podiu Rara Avis. Rock´n´roll, který moje uši zrovna potřebovali slyšet a tělo chtělo citít. Proč na tuhle partičku nechodím častěji? Rara Avis - palec nahoru. Od týhle party docela slušnej kopanec, co tedˇ? Kde se něco děje? Honem vybít tu nabitou energii. Hlavní stage Parov Stelar band. Rakouský projekt pohybující se někde mezi electrem, housem, breakbeatem a jazzem. Není to marný, docela slušná skákačka. "Pojďme na Southpaw!" "Neeee Southpaw jsou nuda!". No nic, nakonec jsem byla přemluvena. Tak jsem zvědavá co Southpaw předvedou. Naposledy mě bavili loni ve Francii na festivalu Europavox. A tady na Slovensku tomu nebylo jinak. Asi jim sedí lépe cizí bojiště, něž to domácí. Což si myslím, že je dobře. Takže od teď Southpaw kdekoliv v cizině určitě brát, a možná na ně změním názor i doma. Hlavní stage, Loonaloop, cca. minuta a dvacet vteřin, nee todle už dneska fakt nezvládnu, jdem radši udělat bordel do backstage a pak spát.
Tak asi takový byl mýma očima letošní první ročník festivalu Grape ve slovenských Piešťanech. Sečteno podtrženo, myslím že se narodil další ze skvělých festivalů, kterých je jak na Slovensku tak i u nás v Čechách sakra potřeba. Pořadatelům velký dík a hodně úspěchů a sil do dalších ročníku a o rok dovi!
Žádné komentáře:
Okomentovat