Days will never be the same...Veveří 2010

Půl páte odpoledne a pořád vedro k zbláznění. Stánky s chlazenýn pitím obsazeny davy lidí. Sakra! No nic, jdem na drink do backstage. Natočení jednoho piva cca.15 minut a Cuba Libre taky nevedou, to je k posrání fakt! Začínají Sunz. Pařák nepařák, žízeň nežízeň, ještě máme tu vodku, tak jdeme do kotle. Po jedný písničce všichni spocení jak vrata od chlíva. Ser to pes, Sunz jsem viděla naposled na RFP tak jdem pařit. "Jestli chcete tyhle uši, tak vyhlašuji soutěž! Pokud mi tady na pódiu přistane nějaká součást dámského spodního prádla, jsou vaše!" hecuje Kay dav, s plyšovými uši v ruce! "Hoď tam tanga!" Oukej, pozor hážu! A Kay fantasticky chytá. Jiří se směje a kroutí hlavou. "Já vám zapomněl říct, že tohle funguje jako burza, kdo přihodí víc, ten vyhráva!" asi se šéfovi ty naše tanga nelíbily. Dvě třetiny setu Sunz za náma a já mám pocit, že pokud do sebe nenaliju aspoň trochu jakýkoliv tekutiny umřu. Pamu záchrana! Donesl kelímek plnej ledu a vodky s džusem. Jedeme dál. Slunce se pomalu schovává za konstrukci hlavní stage a s ním pomalu mizí i Sunz z pódia. "Tohle je poslední věc!" Ale kecy! Stejně ještě přidaj Keith Avenue 9.pm. Jak jsem řekla. A konec zvonec. Stačilo! Rychle do stínu a konečně pro pivo. Není kam spěchat Fixa ještě zvučí. "Bav se se mnou!" škemrá Koloušek. "Ale dyť já se s tebou bavím!" "Mě to fakt mrzí!" "Hele nebudem se o tom bavit, a už to nikdy nedělej!" Zkrat! Potřebuju panáka. Vodka, Jäger, pozdravit Bosse a aspoň na chvíli mrknout na Fixu. Šlape jim to jako vždycky. Stojíme pod Mejlou, kterej má opět svou kytaru proklatě nízko. Úsměvný pohled jakože "dík, že jste přišli" a já zas musím pro pivo. Než ho stihla slečna natočit, Fixa končí. To je fakt průser ta pípa. Davi zve na panáka, Mejla na dalšího a ještě jeden s dvojčaty. Uffff to není dobrý. V ten moment mi měl někdo sebrat mobil. Alko krize.V podnapilém a sentimentálním stavu psát upřímny smsky není dobrý. "Jdeme na Wohnouty!" "Néééé já chci jít na hrad!" "Na hrad půjdem potom." Pffff nikdo nechápe, že se potřebuju projít a trochu provětrat hlavu. No nic tak jdem na Wohlé. Ty brďo ten kabel vypadá zajímavě. Nasazuju ho kolem krku a jeden konec mi slouží jako mikrofón, druhej jako kejtra. "Ty si fakt debil!" pokřikují na mě s výtlemem na tváři ostatní. I don´t care! Potřebuju se zabavit nebo mi praskne hlava. Wohnouti super. Pobrukuju s ostatníma urývky textů, který znám. Nálada lepší, ale stejně si ty myšlenky v hlavě dělaj co chcou. Wohlý konec a jde se zase na drink. Ach ten telefon. Vezměte mi ho někdo nebo pojďte na hrad! Nikdo?! Oukej. Drink, drink drink. Přežiju Supporty a pak konečně Horkýže Slíže a Veveříííí my vás l´ubimeeee heeeeeeeeeeeej!!! Miluju Horkýže. Kuko je můj hero a ala Rocky Balboa zas prostě nemá chybu. Majko nade mnou skáče, háže svým červeným kohoutem do rytmu a já se zas úžasně bavím. Sice sama ale bavím. Hodina jejich vystoupení uběhne jako nic. Škoda, klidně bych si další hoďku místo Kryštofů dala. Kompenzuju to jinak. "Ty prosím tě já tě znám, ty si z těch Pytlix že?" promluví na mě úplně cizí slečna. "No jo jsem, pročpak?" "No mě jen hrozně zajímá co vy jste vlastně zač?" zeptá se a já ji odvykládám skoro celou hiearchii Pytlix. Někdo by si možná řekl lehká alkoholová vypočítavost možná čistý zájem, každopádně je mi to dnešním večerem úplně fuk a tak se Štěpánkou a ještě jejím kamarádem Lukášem usedáme na lavičku k Majkovi a Jurkovi z HS. Majko zase v ráží a tak si povídám s Jurkem a hrozně mě baví ho poslouchat. Až je mi fakt líto že musí odjet. Tak snad příště dopovídáme. Nějak mi dochazí energie, kterou jsem asi celou vyčerpala na HS. Obhlížím bs kde mám zbytek. Víceméně se točí kolem kluků z Wohnout. Tak supr aspoň je mám pohromdě. "Teri, kdy nám jedou spoje domů?" "Já nevííííím, to jsem nezjišťovala." Aha supr co tedˇ? "V kolik teda pojedem?" "Nevííííím". Oukej tak zkusím násíli a aspoň se mrknem v kolik nám co jede. Tmavá alej kterou procházíme, hodně zajímavý místo. Já si jedu svoje: Another day is here and I am still alive...a někdo se přidá někdo ne. Docela fun cesta. Pár desítek metrů před koncem aleje vidíme v dálce bus. Najednou panika, šílenství a všichni se rozutekli k němu. Tak to bychom měli. Jsme v buse směr Brno. Teda aspoň centrum Brna. Ještě nevíme jestli stihnem rozjezd, ale to je ve finále jedno. Bavíme bus svýma pěveckýma vložkama až se divím, že řidič někde v půli cesty nezastavil a nevykop nás. Jsme na hlaváku, rychlá kontrola jestli všichni a klepeme na dveře od autobusu směr HUP, který se asi těsně před naším příjezdem rozhodl odjet a my jej přesně na setinu sekundy stihli zastavit. Asi měl možná radši odjet, jelikož singers party pokračuje v dalším rozjezdu. Ta naštěstí netrvá dlouho a za necelou čtvrt hodinu vysedáme na Lesnické. "Ciwe vy tu fakt nemáte žádný alkohol?" "Jo ještě by tu měl být někde ten Lemond!" Díky nechci. Skládáme se postupně kde je místo a usínáme. Mě to jen tak jednoduše nejde. Ikdyž to byl jeden z těch dalších ordinary festů něco mi pořád nedalo spát a nutilo mě přemýšlet. Ikdyž ono vlastně nebylo ani tak o čem. Příště tu svoji sentimentální náladu nechám doma, slibuji!